Mike Davidson popisuje ve své knize „Jak se stát skvělým stratégem“ klíčové charakteristiky úspěšného strategického řízení. Zaměřuje se spíše na „měkké“ faktory a „tvrdé“ zasazuje do jejich rámce, vysvětluje je v kontextu vize, poslání nebo sdílených hodnot. Kniha je vyprávěna jako fiktivní příběh úspěšného manažera, který se postupně propracoval na pozici generálního ředitele a nakonec až na místo prezidenta společnosti. Ve vrcholné funkci zjišťuje, že jeho dosavadní dovednosti a kompetence pro strategickou úroveň nestačí, také obsah jeho práce by měl být jiný než dřív. Setkává se s konzultantem, který má přezdívku „Skvělý stratég“ a celou situaci probírají (Davidson (1997, s. 21-22): „‚Tak jak vám mohu pomoci?‘ zeptal se Skvělý stratég. ‚Hm,‘ řekl nový Prezident, ‚zdá se mi, že jsem u konce svých sil. Neznám nikoho, kdo by dokázal provoz podniku řídit lépe než já. Ale vypadá to, že většinu času trávím zažehnáváním pohrom; a zbytek potom posuzováním návrhů předkládaných lidmi, kteří toho o své práci vědí více než já. Teď mě jmenovali prezidentem společnosti. A jediné, co si momentálně dovedu představit, je dál dělat to, co jsem dělal dosud, jenomže lépe. A přitom…‘ ‚… by přece mělo jít o trochu jinou práci,‘ dokončil Skvělý stratég.“

Podstatou Davidsonova zlomu je zásadní rozdíl mezi charakterem práce vrcholového manažera a prací na nižších stupních řízení. Vhodným vysvětlením tohoto jevu je koncept manažerských dovedností. Na druhou stranu je třeba nezapomínat na Mintzbergův paradox.