Přes rozdílný charakter vrcholové řídící práce ve srovnání s řídící prací na nižších úrovních by vrcholové vedení mělo zůstat v kontaktu s všedním životem organizace. Mělo by činit strategická rozhodnutí a nezdržovat se nedůležitými detaily, ale současně by mělo vědět co nejvíce o běžném chodu organizace, o atmosféře a do jisté míry i o všedních problémech.

Elegantně to popisuje Henri Mintzberg (Crainer, 2000, s. 107): „Efektivní stratégové nejsou lidé, kteří abstrahují od dennodenních podrobností. Je tomu právě naopak: jsou to ti, kdo jsou v nich hluboce ponořeni, a přitom jsou z nich schopni abstrahovat strategická sdělení.“