Autorem konceptu je John P. Kotter (2002, s. 29). Implementace změna v jeho podání zahrnuje postupné provedení následujících osmi kroků:

1. Vyvolání vědomí naléhavosti
   • Prozkoumání trhu a konkurenčního prostředí.
   • Identifikace kritických míst, potenciálních krizí nebo zásadních příležitosti a diskuse o nich.
2. Sestavení koalice schopné prosadit a realizovat změny
   • Vytvoření skupiny dostatečně silné řídit změny.
   • Přimět skupinu pracovat společně jako tým.
3. Vytvoření vize a strategie
   • Vytvoření vize, která pomůže řídit proces změny.
   • Vyvinutí strategií na dosažení této vize.
4. Komunikace transformační vize
   • Využití všech dostupných prostředků k nepřetržité komunikaci nové vize a strategií.
   • Vůdčí koalice jako vzor jednání očekávaného od zaměstnanců.
5. Delegování v širokém měřítku
   • Odstraňování překážek.
   • Změna systémů nebo struktur bránících transformaci.
   • Podpora riskantních rozhodnutí a netradičních myšlenek, aktivit a postupů.
6. Vytváření krátkodobých vítězství
   • Plánování viditelných zdokonalení výkonu neboli „vítězství“.
   • Dosahování těchto vítězství.
   • Viditelné oceňování a odměňování lidí, kteří umožnili dosáhnout těchto vítězství.
7. Využití výsledků a podpora dalších změn
   • Využití růstu důvěry ke změně všech systémů, struktur a postupů, které nejsou ve vzájemném souladu a neodpovídají transformační vizi.
   • Najímání, povyšování a vzdělávání lidi, kteří mají schopnosti realizovat transformační vizi.
   • Oživování procesu stále novými transformačními projekty, náměty a prvky.
8. Zakotvení nových přístupů do firemní kultury
   • Dosahování lepších výsledků prostřednictvím chování orientovaného na zákazníky a zvyšováni produktivity, lepšího vedení a efektivního řízení.
   • Poukazování na souvislosti mezi novými vzory chování a podnikovými úspěchy.
   • Rozvíjení prostředků zajišťujících vzdělávání vedoucích pracovníků a výběr vhodných nástupců.

„Trvale úspěšný může být jen ten, kdo se přizpůsobí měnícím se podmínkám.“

Niccolò Machiavelli

Změny jsou základní charakteristikou života moderních organizací. Výstižně to vyjadřuje Warren Bennis: „Starý způsob myšlení lze shrnout třemi slovy: kontrola, řád a předpověditelnost. A to bylo v pořádku ve stabilním prostředí, v němž jste do značné míry mohli kontrolovat, nařizovat a předpovídat. V jednadvacátém století tomu ale tak nebude. Budeme svědky stále rychlejších změn. A aby se s těmito změnami organizace dokázaly vypořádat, budou muset opustit vyjeté koleje. Stanou se z nich nejednoznačná a chaotická střediska pracovní aktivity. A budou plné překvapení.“

Peter F. Drucker definuje význam změn takto „Podnikatelská činnost je založena na teorii ekonomiky a společnosti. Tato teorie považuje změnu za cosi normálního a dokonce prospěšného. A za hlavní úkol společnosti – a zejména ekonomiky – považuje úkol dělat věci jinak a ne dělat lépe něco, co se už dělá. To v zásadě vystihuje podstatu myšlenky, kterou chtěl před dvěma sty lety vyjádřit Say, když razil termín entrepreneur neboli podnikatel. Jeho označení bylo myšleno jako programové prohlášení a jako vyjádření nekonformismu: podnikatel narušuje a boří existující organizační struktury. Jak to formuloval Joseph Schumpeter, jeho úkolem je ‚tvůrčí destrukce‘.“

Řízení změn (Change Management)

„Je-li změna uvnitř organizace menší než změna, která probíhá vně, organizace upadá. Radikální změny uvnitř organizace nejsou bezbolestným procesem, ale bez bolesti nebude zisk a nebude pak ani organizace.“

Jack Welch

Oblast řízení zaměřující se na změny, na jejich zavádění a prosazování do života organizace. Řízení změn navazuje na obecný management, staví na sociální psychologii a organizačním chování, používá sociotechniku a dotýká se také kultury organizace.

V souvislosti se změnou se někdy mluví o transformaci a o transformačním řízení (resp. o transformačním vedení), čímž se těsně navazuje na koncept leadershipu. John P. Kotter (2000) říká doslova: „Mnohem lepších výsledků dosáhneme, nebudeme-li změny řídit, ale vést.“

Mezi používané metody řízení změn patří:

• 4 fáze změny (Lawrence, Dyck, Maitlis, Mauws);
• 8 kroků změny (John P. Kotter);
• Demingův cyklus (PDCA).

Řízením změn a hodnocením jejich dopadů se zabývá také Metodický referenční rámec CorSet.

Inovace znamená zdokonalení. Obvykle se rozlišují se tyto typy inovací:

• inovace produktu nebo služby;
• inovace procesu;
• organizační inovace;
• marketingové inovace.

J. A Schumpeter rozlišil tyto typy inovací:

• zavedení nového produktu;
• zavedení nového způsobu výroby;
• otevření nového trhu;
• využití nového zdroje (vstupu);
• vytvoření nových marketingových struktur.

Peter F. Drucker považuje inovování za jednu ze dvou základních funkcí organizace: „Protože cílem existence podnikové organizace je vytvářet zákazníky, má tato organizace dvě – a pouze tyto dvě – základní funkce: marketing a inovace.“

Řízení inovací (Innovation Management)

„Úspěšní inovátoři jsou konzervativní; to je nutnost. Nejsou ‚orientováni na rizika‘, jsou ‚orientováni na příležitosti.‘“

Peter F. Drucker

Oblast řízení zaměřující se na inovace, které jsou pro organizaci nejlepším receptem, jak se vyrovnávat se změnami vnějšího prostředí.

Mezi nejznámější metody řízení inovací patří:

• Kaizen;
• Kroužky kvality.